Rudolf Hadrava

Ve firmě ELiEN se zabýváme mezilidskou komunikací s cílem rozvíjet pozitivní vztahy mezi lidmi – v čem jsou podle Tebe největší mezery a bariéry komunikace mezi lidmi obecně?

Asi největší bariérou komunikace je neschopnost nebo neochota naslouchat komunikačnímu partnerovi. Neschopnost naslouchat se nejčastěji projevuje v neustálé touze přerušit oponenty, skákat do řeči a někdy přímo prosazovat nebo podsouvat svůj názor na komunikovanou problematiku. To pak často končí nedorozuměním a podrážděním obou komunikačních partnerů respektive agresivní komunikací. Další bariérou může být malá míra empatie respektive neschopnosti pochopit náladu a rozpoložení komunikačního partnera. Často jsme tak zahleděni do sebe a svých myšlenek, že si ani nevšimneme rozpoložení svého partnera. Partner může být rozrušený, unavený, otrávený, úzkostný atd. V takových chvílích se pak málo zajímá o příběhy, které mu my ostatní chceme říci. Třetí důležitou bariérou komunikace je, že si do komunikačních partnerů často promítáme jiné osoby, které nám připomínají, nebo k nim přistupujeme na základě prvního dojmu či předchozích zkušeností či informací, které se o nich dozvíme jinde. To pak vede k tomu, že do jejich slov vkládáme jiný význam, než který sdělovatel zamýšlel. Další problém je, že se nezeptáme (neověříme si), jak to dotyčný myslel a jednáme potom na základě domněnek. Tím vzniká spousta zbytečných nedorozumění mezi lidmi. V individuálnější rovině hrají potom roli i rozdílné temperamenty a odlišné komunikační typy. Někteří lidé jsou k sobě komunikačně kompatibilnější a jiní méně. Potom je potřeba o to více dodržovat komunikační pravidla. V posledních letech má na komunikaci samozřejmě vliv i rozvoj a používání moderních technologií, které může někdy vést k určité zkratkovité a odosobněné komunikaci.

Pozoruješ pozitivní změny, např. zlepšení vztahů v organizacích, kde se realizují rozvojové/tréninkové programy zaměřené na zlepšení komunikace?

Tady hodně záleží na tom, kolikrát se v rámci vzdělávacích aktivit s účastníky kurzů mohu setkat, respektive kolik času mohu v organizaci v rámci projektu strávit. U jednodenních nebo dvoudenních tréninkových modulů jsou pozitivní změny pozorovatelné samozřejmě spíše u jednotlivců a hodně záleží na tom, s jakou motivací účastníci ke kurzu přistoupí. Kdo je otevřený k tomu připomenout si nebo se dozvědět nové informace, odchází s vědomím toho na co si dát při komunikaci pozor a která základní komunikační pravidla používat tak, aby jeho komunikace byla co nejefektivnější. U dlouhodobých projektů většinou prochází kurzy větší část firemních zaměstnanců a je tedy možné situaci sledovat v delším časovém horizontu. Často se v těchto projektech bavíme i o nastavení pravidel komunikace v jednotlivých odděleních a případně mezi nimi. Zde potom záleží na vedoucích oddělení i jednotlivých zaměstnancích, zda budou tato pravidla dodržovat respektive jejich dodržování vyžadovat. Tam, kde to funguje, jsou změny často vidět poměrně brzy. Vždy tedy záleží na tom, jak se se k informacím a dovednostem získaným na kurzu postaví sami účastníci a jaká je jejich motivace něco u sebe změnit. Často je také důležitým faktorem vytrvalost, protože ne vše se může dařit ihned, ale v dlouhodobém měřítku to zafunguje.

Co si účastníci Tvých kurzů nejvíce pochvalují?

Tady by se hodilo zeptat se samotných účastníků. Pokud mohu soudit z jejich zpětných vazeb a osobních ohlasů, tak bych zmínil přirozené vystupování a přístup k účastníkům, který následně vede k tomu, že na kurzech často řešíme individuální situace jednotlivých účastníků ať už v rámci kurzu nebo o přestávkách nebo případně po kurzu. Účastníci dále také vyzdvihují praktické zaměření a srozumitelné podání informací. Celkově si myslím, že na mých kurzech je přátelská, kooperativní atmosféra. Vždy ovšem (jak jsem již dříve uvedl) záleží také na přístupu samotných účastníků kurzu.

Jak se může školení pořádané organizací promítnout i do vztahů např. v rodinách zaměstnanců?

Jak jsme spolu již mluvili, tak obecné bariéry komunikace a základní pravidla komunikace platí nejen v pracovním, ale i v normálním životě. V osobním životě máme ale někdy tu výhodu, že s lidmi, se kterými se nám špatně komunikuje (nemáme mezi sebou tu správnou komunikační „chemii“) se nemusíme potkávat. V práci se naopak často musíme domluvit i s lidmi, se kterými si „nesedíme“. Obecně lze říci, že pokud budeme základní nástroje efektivní komunikace tj.: Empatii, aktivní naslouchání, otázky a adekvátní reakci na námitky, používat i v soukromí, mělo by to zlepšit i naše vztahy s bezprostředním okolím.

Realizujeme tréninky pro různé cílové skupiny – jak se podle Tebe liší potřeba během tréninků u učitelů, manažerů ve firmách a co např. potřebují úředníci či lidé v sociální oblasti?

U učitelů je to často o tom, chtít změnit přístup k žákům a výuce (to se týká zejména některých zkušenějších pedagogů). U mladších učitelů je to často o trpělivosti, protože výsledky jejich práce mohou být vidět často až s větším časovým odstupem. I poděkování přijde často až po letech. Také si myslím, že je v pedagogickém procesu dobré používat některé prvky z manažerských a koučovacích dovedností. Řada manažerů se potýká s problematikou efektivního zadávání úkolů, kontrolováním jejich plnění a následnou formou zpětné vazby na plnění tohoto úkolu. Někteří manažeři nemají využívání těchto manažerských dovedností čas, protože jsou často zavaleni operativou. Může to být také dáno tím, že se bojí nebo nechtějí některé činnosti delegovat na podřízené kolegy. U lidí pracujících na úřadech si myslím, že v řadě případů by pomohlo dávat najevo větší míru empatie klientům, i když chápu a z vlastní zkušenosti vím, že s některými klienty (i přes dodržování všech komunikačních pravidel) je velmi těžké něco řešit a k něčemu se dobrat. Zde je potom na místě využít některé asertivní techniky. Občas je dobré (pro všechny skupiny) absolvovat s kolegy nějakou formu antistresového tréninku a uvědomit si, že jsou i důležitější věci a když nejde o život, tak jde o … :-)

Často zabere více času připravit kvalitní program na míru pro určitého klienta - s jakými metodami pracuješ nejraději?

Každý program a trénink je svým způsobem jiný a vždy záleží na zadání a také na tom, jaká se sejde konkrétní skupina účastníků a jak během kurzu spolupracují. Podle toho často upravuji i metody, které během tréninku používám. Obecně lze říci, že jsem rád, pokud na tréninku nad jednotlivými tématy a problémy s účastníky diskutujeme a společně hledáme možná řešení. Bezprostředně zkoušíme reakce na konkrétní situace účastníků (případně na dopředu připravené konkrétní situace) a následně hledáme další možná řešení a doporučení. Snažím se tedy vést kurzy vždy interaktivně tak, aby se chtěli a mohli zapojit všichni účastníci a měli prostor pro svá vyjádření. Samozřejmě při volbě metod záleží i na časové dotaci kurzu.

Můžeš se s námi podělit o nějakou perličku z Tvé praxe lektora/trenéra/konzultanta?

Bezprostředně mě teď napadá jedna situace. Nedávno jsem vedl trénink pro jeden velký obchodní řetězec, na kterém jsem v rámci různých témat spolupracoval i s jinými kolegy. O přestávce za mnou přišla jedna účastnice s tím, že zjistila, že má být na jiném kurzu, ale že tento se jí líbí, tak že zůstane. To mě potěšilo.

Jakou osobnost vyžaduje Tvoje role člověka, který posouvá lidi dál v jejich znalostech, dovednostech, ale také v postojích?

To je těžká otázka. Pokusím se stručně říci, jak by měl asi vypadat ideální lektor/konzultant. Musí mít chuť dělat svou práci a měl by být autentický. To účastníci poznají. Měl by v sobě spojovat pedagogické a manažerské dovednosti, být schopen vystupovat před lidmi a být vybaven odborností a zkušenostmi. Důležité je také, aby si byl vědom toho, že kurz nepřipravuje pro sebe, ale pro účastníky, se kterými má pracovat. Měl by umět nastavit správnou metodiku a přístup pro začátečníky, středně pokročilé i pokročilé. Je potřeba umět pracovat i se skupinami, které jsou často vnitřně velmi diferencované a tomu se přizpůsobit. Měl by dokázat naladit emoce na konkrétní skupinu a často potlačit i své ego. Lektor konzultant tedy musí být tak trochu altruista. Doufám a věřím, že většinu z této charakteristiky splňuji :-)