"…umění vzít věci tzv. "do teplejch". Jsem sice od pondělí do pátku kravaťák, ale když se vyskytnou problémy v tiskárně, tak jdu ručně vkládat přílohy či fyzicky pomáhat při stěhování redakce."
Jak vidíte jako ředitel Deníků východní Čechy posun v žurnalistice od dob, kdy jste do redakce nastoupil, do současnosti?
Do redakce Pardubického deníku (dříve Pardubické noviny) jsem vstupoval v roce 1993 v "předinternetové" a "nemobilní" době. Pokud srovnám tehdejší časy s dneškem, a především tvorbu novin, tak se hlavně změnily technologie. Tenkrát byl plnokrevný tisk vzácností, dnes je to samozřejmost. Dříve se fotky do centrální redakce vozily, stránky vznikaly poměrně složitě. Dnes máme k dispozici sofistikované redakční programy, hotové stránky si mohu prohlédnout v reálné podobě. Následně je po korekturách posíláme do tiskárny. Již se nedělají filmy, ale svítí se přímo na desky. Ten pokrok je opravdu obrovský. A to nemluvím o webovém zpravodajství a aplikacích Deníku pro chytré telefony. Co se týče žurnalistiky samotné, tak nutně musela reagovat na celkové zrychlení doby. Což zase souvisí částečně s rozvojem nových digitálních technologií a s možnostmi, které dnes máme. Rozhovory vznikaly zpravidla tváří v tvář, méně prostřednictvím pevných linek. Dnes se vše dělá zpravidla "po drátech". Rovněž se za tu dobu pročistil a stabilizoval trh zpravodajských titulů. Nastoupil bulvár… V současnosti mediálnímu trhu vévodí velká trojka – Blesk, Deník a Mafra, potom dlouho nic a až dále následuje Právo, Lidovky a Sport a Hospodářky.
Jaké máte novinky a aktuální služby pro čtenáře, firmy a podnikatele, co nového nabízíte?
Pro čtenáře a firmy se snažíme připravovat spousty novinek a projektů. Zmínil bych především oblast zvýhodněného předplatného Deníku oproti ceně ve volném prodeji. Firma navíc získává k ročnímu předplatnému i tzv. e-paper, tedy možnost přístupu do elektronické verze tištěného vydání novin. Samozřejmostí je i tzv. ABO bonus, tedy věrnostní program pro naše předplatitele s možností získat atraktivní dárky, např. vstupenky na různé sportovní či kulturní akce apod. Podrobnosti můžete nalézt na www.mojepredplatne.cz.
Co obnáší manažerská práce ve Vaší pozici? Jaké dovednosti jsou z Vašeho pohledu již zkušeného manažera nejdůležitější pro její úspěšné zvládnutí?
Víte, člověk se neustále musí učit. I po 20ti letech ve firmě. V pátek jsem například byl na pohřbu naší kolegyně. Přistoupil ke mě pastor a požádal, zda bych pomohl s rakví. Samozřejmě jsem souhlasil, pomohl vynést rakev z kostela a následně ji spustit do hrobu. Takže i tzv. smutné věci musí umět ředitel Deníku. Musí mít samozřejmě též všeobecné znalosti a rozhled. Znát region i svět a zajímat se o veřejné dění i politiku. Musí mít naprosto dokonale zmáknutý produkt a rovněž tak chod vydavatelství. Musí umět obchodovat, musí umět velet lidem a řídit je. Musí se chovat férově za každé situace. Musí si umět vybrat tým lidí, který se chová jako opravdový tým. Klíčoví jsou nejbližší spolupracovníci – šéfredaktor, manažer inzerce, manažer distribuce, personalistka, IT a správce budov a majetku. Nesmí se bát i nepopulárních kroků – např. redukovat počty zaměstnanců (pokud je to nezbytně nutné). Musí umět i trošku psát (když je potřeba) a musí umět i veřejně vystoupit a reprezentovat (na různých akcích). A hlavně musí mít i přes všechna absolvovaná manažerská školení zdravý selský rozum. To mě vštěpovali rodiče a toto považuji skutečně za zásadní. A ještě jednu věc bych zmínil - umění vzít věci tzv. "do teplejch". Jsem sice od pondělí do pátku kravaťák, ale když se vyskytnou problémy v tiskárně, tak jdu ručně vkládat přílohy či fyzicky pomáhat při stěhování redakce. To ostatně považuji za samozřejmost od každého zaměstnance. A ještě spoustu a spoustu dalších věcí. Ale nechci se chválit. To jestli se mi daří naplňovat tyto věci, musí posoudit především moji nadřízení.
Pokud existují, jak vnímáte skutečnosti, které Vám znesnadňují profesionální práci žurnalistů? Co pokládáte za nejnáročnější?
Jednou z okolností, které znesnadňují novinářskou práci, je proměna vnímání médií čtenářem, změna jejich potřeb: pro ně se staly stejně relevantní informace získané z facebooku, soukromých blogů či obecně z internetu. Amatérsky vyráběné zprávy jsou konkurencí práce profesionálního reportéra. Tím se současně stále banalizuje či bulvarizuje úroveň běžného zpravodajství. Lidé čerpají informace ze stále širšího množství informačních zdrojů a profesionální žurnalistika se měnícím se chutím a potřebám veřejnosti musí umět přizpůsobit. Novinařina musí umět čtenáře vždy znovu zaujmout.
Jak jste spokojený s úrovní studentů žurnalistiky či pracovních sil, které máte při přijetí nových pracovníků k dispozici? Máte lepší zkušenosti s absolventy nebo se zkušenějšími kolegy?
Deník nyní prochází generační výměnou. "Otcové zakladatelé" pomalu odcházejí do důchodu a přenechávají místa mladším. My intenzivně spolupracujeme s univerzitami v regionu a spolupracujeme i se studenty žurnalistiky či mediálních studií. Mohl bych uvést několik příkladů, kdy se ze studenta eléva stal po absolvování školy respektovaný redaktor. Doba je rovněž natolik turbulentní, že se k nám hlásí i spousta redaktorů či fotografů z konkurenčních titulů (odcházejí z důvodu redukce pracovních míst). Takže je opravdu z čeho vybírat a o budoucnost i kvalitu obsahu nemáme v žádném případě obavy.
Co považujete za Váš největší úspěch – příp. Vaší redakce, redakcí spadající pod Deníky východní Čechy?
Největším úspěchem pro mě osobně i pro Deník východní Čechy je jistě vedoucí postavení na mediálním trhu v oblasti čtenosti. Deník zde v regionu je dle nezávislého průzkumu Mediaprojekt jasně nejčtenějším titulem (před Bleskem a MF Dnes). Tato pozice je neměnná již více než 15 let. Denně si naše tituly vezme do rukou 115 000 čtenářů. Za to jim velmi děkujeme a skutečně si jich vážíme. Je to pro nás zavazující a je to i potvrzení faktu, že regionální žurnalistika a především zprávy z regionu lidi stále zajímají.
Máte nějakou „perličku“ či zajímavost, postřeh, se kterým jste se během Vaší práce v posledních letech setkal?
Jako perličku bych možná uvedl jednu skutečnost, která se dotýká přímo mé osoby a naší rodiny. Já jsem si manželku nevzal, ale jako jeden z mála koupil, a to spolu s novinami. Ale abych byl přesný. V roce 1997 jsme dostali za úkol pokrýt deníkem i region střední Čechy. My zde ve VČ jsme dostali na starosti okresy Kolín, Kutná Hora A Nymburk. No a v Kolíně jsme koupili týdeník Kolínské noviny, včetně všech pracovníků. A mezi nimi byla i pozdější manželka, což jsem tehdy netušil. Ale líbila se mi na první kouknutí. Svatba byla přesně za 8 měsíců od oné události. Dnes máme desetiletou dceru a vůbec bych se nezlobil, kdyby se dala na žurnalistickou dráhu.
Co Vás osobně nejvíce dobíjí ve Vaší náročné manažerské pozici?
Energii čerpám hlavně v rodině. Jednak všichni sportujeme, jezdíme pravidelně lyžovat do Francie, kde se parádně zrelaxujeme. Jezdíme na kole, máme moc rádi i české hory, chodíme na túry. Já osobně si ale ze všeho nejraději vyčistím hlavu tvrdou prací u nás při rekonstrukci rodinného domku či úpravách zahrady. Od mládí jsem chodil na brigády do stavebních firem, leccos jsem odkoukal. Takže i nahazování, zateplování, točení fasády, výmalba, to je pro mě opravdu báječné rozptýlení. Též jsem vlastnoručně vykopal díru pro bazén, postavil ploty. Teď doděláváme s manželkou zahradu a chodníky. Již nyní se ale těším, že se po čase opět vrátíme domů a znovu malinko zmodernizujeme interiér.