Zornitza Petrova Markantová

Lékařka, původem z Bulharska, se zájmem o obor patologie a geriatrie, problematiku stárnutí. Snoubí znalosti tradiční medicíny s možnostmi moderních technologií. V roce 2013 začala pracovat na projektu Kliniky přírodní medicíny a od března roku 2016 je spoluzakladatelkou a ředitelkou Institutu pro Terapii Molekulárním Vodíkem - organizace, která sdružuje lidi zabývajícími se profesně vodíkovou terapií. Lékařské vzdělání ukončila na III. Lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Poté téměř po 10 -ti letech práce na patologii odešla na geriatrii v Ostravě. Nyní pomocí tradiční evropské medicíny využívá své znalosti v boji se stárnutím a nemocemi, přirozenou cestou.

O příběhu vepsaném v našem těle, léčbě vodíkem a změně myšlení.

„Tělo může regenerovat mnohem více, než jsme se učili ve škole. Při podpůrné léčbě molekulárním vodíkem pozoruji věci, nad kterými žasnu.“

Do jaké míry dokáže patolog odhadnout životní styl člověka?

Když patolog otevře tělo zemřelého, pak vidí celý život člověka. V těle je vepsaný celý jeho příběh. Jak žil, jaké nemoci prodělal a jaká rozhodnutí dělal. To samé vidíme v mikroskopu v tkáňových preparátech: Život a procesy, které v těchto tkáních probíhají anebo probíhaly.

Od patologie jsi přešla k vodíkovému lékařství, jaký je jeho význam?

Zjistili jsme, že tělo může regenerovat mnohem více, než jsme se učili ve škole. Při podpůrné léčbě molekulárním vodíkem pozorujeme regrese procesů, o kterých se všeobecně má za to, že jsou nevratné. Pro všechny to bylo velké překvapení a necháváme se rádi překvapovat i nadále. Týká se to civilizačních chorob typu cukrovky, srdečně-cévních onemocnění, a řady dalších, u kterých velký počet pacientů a klientů postupně musí redukovat dávky svých chemických léků po zlepšení jejich zdravotního stavu. Některé orgány mají větší regenerační schopnost, některé menší, ale platí to v principu. To, co stojí v pozadí těchto regeneračních procesů, je imunitní systém. Museli jsme se naučit říkat lidem: Vím, že vás bolí nebo trápí něco jiného, ale tělo samo ví nejlépe, kde má začít. Imunitní systém každého člověka začne hojit neduhy podle svých priorit, takže se může stát, že pořadí změn bude jiné, něž by si pacient nebo klient přál. Ovšem, je to ta biologicky správná cesta uzdravení. Pro lidi naši doby jde o trochu nepochopitelnou filozofii přístupu ke zdraví. My jsme naučení, že si všímáme pouze jednotlivých orgánů našich těl - žaludek, přední část žaludku, zadní část žaludku, močový měchýř, prst u nohy. Ale tělo funguje, je nemocné anebo zdravé pouze jako celek, ne ve svých jednotlivých částech. Dřív se tomu říkalo medicína, dnes se vymýšlí názvy jako alternativní, celostní atd. Je nutné se naučit dívat se na své tělo jako na jednotný živý celek a neignorovat jeho řeč komplexně. Stejné principy pak platí, i když pracujeme s duší klienta. Vedeme ho k sebe poznání. Vedeme ho doslova k usmíření se sebou sama.

Do jaké míry je léčba vodíkem oficiální? Půjde o nový lékařský obor?

V roce 2016 jsme založili Evropský institut pro terapii molekulárním vodíkem, který funguje jako organizace profesionálů, kteří ve své práci používají molekulární vodík, jako oborové profesní sdružení. Snaha je všechny tito lidi vzdělávat, ale i nastolovat standarty a pravidla použití molekulárního vodíku. Jen pak můžeme hájit jeho použití tak aby nás akademická obec uznávala jako plnohodnotné partnery. V této oblasti se aktivita vyvíjí na třech pracovištích ve světě. Máme dvě sesterské organizace ve Spojených státech a jihovýchodní Asii. A pak je zde náš Evropský institut.

Výzkum tedy není úplně u konce?

On ještě dlouho nebude, protože čím víc se zkoumá, tím víc se objevuje. To obecně platí v jakékoliv seriózní vědě, kdy jedna zodpovězena otázka pokládá další a další otázky k zodpovězení. Dnes víme, že molekulární vodík není jenom antioxidant, ale zjišťujeme, že funguje jako signální molekula, jako second messenger, jako aktivátor genů, takže jeho působení je mnohem širší.

Taková práce vyžaduje velký tým nadšených odborníků…

Ano, v Evropě je několik pracovišť, například lidé z akademie věd na Slovensku, se věnují vodíku v rámci působení na srdce. Letos na konferencí v Ostravě budeme mít lektory z pěti zemí. Snažíme se i cíleně vyhledat odborníky, kteří se této oblasti akademicky věnují, abychom celý obor povznesli a rozvinuli. A to jak teoreticky, ale i prakticky.

Co může být pro laika ještě zajímavé?

Samotné užívání vodíku, jelikož není jen jedna forma užití, na které mohou být pacienti v rámci terapie zvyklí. Není to jen užívání tablet, či obohacení vody, ale také využití v lázeňství: Koupele nebo sauna s vodíkem. Zatím jsou to vědecké úvahy, jak by se mohl vodík v rámci léčebných terapií užívat a ty budeme postupně realizovat. V Japonsku už je tato terapie uznaná jako oficiální. V zemi vycházejícího sluce je to již dnes lékařský obor. Tam už na to mají razítko, kdy to řekneme řečí byrokratickou.

Kdo všechno je Vaše cílová skupina? Kdo jsou Vaši pacienti?

Já jako lékař využívám vodík pro nemocné lidi. U kolegů fyzioterapeutů je to hodně o prevenci. Kolega, který běhá maratony, bude říkat, ať si přípravek berou sportovci. Reálně je vhodný pro každého. Molekulární vodík se vyrábí v lidském střevě, které je jeho přirozený zdroj. Každý ho vyrábí, pokud má zdravé střevo. To má ale nemocné bohužel většina lidí. Snažíme se lidi učit, že nemoc není věc, která vypukne ve chvíli, kdy jí pacient pocítí a lékař diagnostikuje. Nemoc je jen projev, kdy rezervy organizmu, jak s nemocí bojovat, jsou u konce. Každý organizmus má nějaké své rezervy. Když se dostaví infekce, přijde zátěž, únava, přijde situace, na které má tělo své obranné mechanizmy, kterými se snaží nemoc vyléčit samo. A pokud našemu tělu nedáme možnost na regeneraci, na doplnění rezerv, tak tato schopnost těla vypořádat se bez lékařské pomoci jednoho krásného dne pomine a v těle propukne nemoc naplno. Takže nastává pracná léčba, jak tělo uvést do stavu před nemocí, pokud je to vůbec ještě možné. Pacienta vyléčit. Prevence není o tom nebýt nemocný, prevence je o tom, že si zachovám imunitní systém v takovém stavu, aby tělo mohlo samo s vnějšími vlivy bojovat a pacient zůstal zdráv.

S jakými diagnózami Tě lidé kontaktují?

Do poradny chodí spíše komplikované případy. Jsou ochotni pro zdraví něco udělat a taky za to zaplatit. Mám pacienta s amyotrofickou laterární sklerózou, další lidé mají těžké cukrovky s komplikacemi, onkologická onemocnění, těžká astmata, těžká autoimunitní onemocnění, revmatické artritidy, také ale přijdou i lidé po pokusu o sebevraždu, z důvodu že jim bylo fyzicky zle z nemoci. V poradně funguji také jako garant a poradce pro firmu, která dováží vodíkové přípravky, takže obchodní zástupci se mnou řeší menší běžné věci, jako je nachlazení, laryngitidy, malé děti, těhotenství, operační stavy.

Když podáte vodík, jakým způsobem kontrolujete výsledky?

Záleží hodně na diagnóze, někde se viditelně uleví velmi záhy. Astmatikovi se po podání dobře dýchá. U diabetiků, kteří si měří hladinu cukru doma, vidí sami výsledky. Jeden mladý muž s Hashimotovou chorobou (autoimunitní zánět štítné žlázy) přišel po měsíci s tím, že už nemá dvojité vidění, že se to pořád zlepšuje. Využíváme však především laboratoř, kde pacienta jeho specializovaní lékaři vyšetřují.

Na jaké diagnózy vodík funguje nejlépe?

Čím horší, tím lepší. Protože tam dojde k největším změnám. Je to velmi jednoduché. Nemocní lidé mají zničený metabolismus, jsou zakyselení, plní zánětů, nefungují jim pořádně játra, nefungují jim pořádně ledviny, nefungují jim pořádně plíce. Jejich imunitní systém proto nefunguje správně. Při nasazení molekulárního vodíku imunitní systém posílí a začne pomáhat konzervativní léčbě s uzdravením pacienta. Výsledky jsou opravdu viditelné do několika dní. Nemocným se za pár dní uleví. Jejich stav se zlepší. Velmi je to zřejmé u onkologických pacientů. Jejich metabolismus se pročistí, jelikož ledviny odvedou svou práci a tělo tím, že vyplaví močí odpadní látky, které jsou u těchto diagnóz při jejich léčbě příliš toxické. Jejich krev tak zvýší na kvalitě, aby mohla lépe cirkulovat cévním systémem a krvinky tak začnou opět plně plnit svou funkci. Když se zabýváme třeba akutním onemocněním, například virózy, tam je jiný způsob užívání a pacientům je do hodiny, či do dvou, viditelně i pocitově daleko lépe, než byl jejich zdravotní stav před nasazením vodíku.

Zaujal mne Tvůj pohled na cukrovku, jak hodně závisí na životním stylu.

Nemocní s cukrovkou mají jeden velký zánět v celém těle. Když se diabetikovi do léčby přidá vodík, tak se mu velmi rychle uleví. Když k tomu přidá nějaký menší pohyb, tak se mu uleví daleko výrazněji. Stačí, aby vyšel pěšky jedno patro, místo aby jel výtahem. Šel pěšky jednu zastávku. I malé změny v životním stylu znamenají velmi pozitivní výsledek. Je velmi důležité zaměřit se na přijímané potraviny. Čím se diabetik stravuje a na místo původu daného jídla. Obrovský rozdíl je ve výživových hodnotách, v obsahu škodlivin, pesticidů, hnojiv atd. u různých zdrojů. Jídlo může být vysoce vitamínová bomba, ale když k tomu přidáme trošku jedu, může to být vysoce jedovatá bomba. Diabetik by se podívat na pečivo, které jí. Než průmyslové pečivo, je lepší pekárnička na rohu, nebo domácí pekárna. Pečivo z obchodu představuje chemický koktejl. Tam není mouka, kvásek, voda. Tam máš 30 různých složek. A k čemu já to potřebuji?

Co třeba různé typy demencí?

Patří také mezi civilizační choroby. Mám pacientku s velmi těžkým Alzheimerem v domově důchodců a její synové si přišli pro vodík. Začala ho užívat, byla ležící. Její zdravotní stav by se vešel do krátkých vět: „Maminko koukej! Maminko otevři ústa. Papala a to bylo všechno.“ Dnes hezky maminka sedí, povídá. Všichni z ní máme radost. Jen na základě podpůrné léčby vodíku.

Čemu by se lidé měli naučit, aby byli celkově zdravější?

Vnímat… Vnímání je asi ta nejdůležitější věc, kterou bychom je měli naučit, kterou potřebují a která jim schází. Vnímat principy fungování svého těla, okolí, lidí, předmětů a pak začnou vidět, co se vlastně děje. Jejich mozek vše začne zpracovávat. Takže ztišit se, zkoncentrovat. Lidé jsou vnitřně nestabilní. Stačí se zastavit na půl minuty a začít si svou roztroušenou pozornost skládat jako rozbitou mozaiku. Dílek po dílku zpět opět k harmonii obrazu. Naše mysl, naše tělo, potřebuje si udělat řád a pořádek. Lidé si myslí, že zvládnou všechno a najednou. To je reálně nesmysl, mozek není multitaskový stroj, zvládne jen jeden úkol, pak další a potom další a pak budou všechny hotovy, jinak nebude ani jeden.

Jaké léky doporučuješ brát?

V nemocnici ordinuji to, co mi bylo řečeno, že musím ordinovat. Pracuji čtyři dny v týdnu na geriatrii, ale 80% případů bych tam řešila jinak a mnohem lépe. Ale musím postupovat takto, jinak by mě vyhodili. Proto se snažím o dost více pracovat v naší poradně, abych dělala něco smysluplného. A vím, že ti lidé na tom budou dobře. Ani u nás doma antibiotika neužíváme. Když už je hodně zle, tak užíváme tree olej, to je velmi silné přírodní antibiotikum, to podávám jako kapky, nebo podle toho, co je třeba, takže vodík, zábaly a další, bylinky, kostivaly, čaje. Už jsme na to zvyklí, že to funguje. Moje děti ani nenapadne, že by navštívily jinou lékařku, než zašly pro pomoc a radu k mámě.

Je jiný přístup k léčbě v Bulharsku, kde jsi původně žila?

Tam jsou ty tradice velmi velké, ale otázka je, zdali se budou udržovat a rozvíjet dál. Bulharsko má hodně silné tradice v bylinkářství. Je to zvláštní místo. Lidé tam mají úplně jinou mentalitu než tady. Je tam promíchána spousta národů, kde každý něco přinesl. Je to takový mix všeho možného, co vzešlo z minulosti. Bulharsko je křižovatka národů.

Co Tě v poslední době zaujalo, co bys chtěla vzkázat čtenářům?

Každý člověk funguje s nějakou svojí strukturou, nějakým svým modelem a tím modelem funguje ve všem, ve škole, ve zdraví, ve vztazích, vždy je to jeden a ten samý model. A jestli chtějí, aby se jim dařilo, tak musí jít za někým, kdo tomu rozumí a kdo je přivede ke stavu věcí, který oni chtějí. Vše mají v hlavě, jde jen o to použít to. A jestli chtějí něco změnit, tak model myšlení. Začít lépe vnímat svět kolem sebe.

Růžena Krátká, 5.2.2018

Magazín ELiEN

Milan Hubáček

O japonské disciplíně, působení CBP a možnostech podnikání v Japonsku

Vladimír Tuka

Koučink je to nejlepší pro talentované vůdce

Jan Vyhnálek

Rozdíly v české a italské povaze se projevují i ve firmách

Patrik Španěl

Úsilí vědců zbavuje člověka utrpení

Milan Hubáček

O japonském manželství, vánočních svátcích a obchodních jednáních

…Možnost vložit html ručně…