Tomáš Hoffmann

Narodil se v roce 1966 v Ústí nad Orlicí. Promoval na Papežské Lateránské Univerzitě v Římě. V roce 2001 se stal kaplanem Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. V roce 2003 se účastnil mise v Iráku se 7. polní nemocnicí a v roce 2004 mise v Iráku s 2. kontingentem vojenské policie. V současnosti působí jako kněz Římskokatolické církve v Královehradecké diecézi a věnuje se práci s mládeží.

O duchovní službě Armády České republiky

.

.

V oficiálním znaku Duchovní služby Armády České republiky můžeme vidět českého lva na červeném pozadí, stejně tak jako u ostatních armádních složek. Duchovní služba má navíc ve znaku beránka, symbol mírumilovného zvířete, který je v křesťanské tradici symbolem vzkříšeného – tedy žijícího - Ježíše Krista. Poukazuje na další rozměry v životě člověka. Toto soužití lva a beránka ve znaku je náhodné. Na druhou stranu lev a beránek jsou stejně tak protikladní jako role vojáka a duchovního. V české armádě však spolu vojáci a duchovní vycházejí dobře. „Mám zkušenost, že lidé vnímají kaplana v armádě velmi pozitivně,“ říká Tomáš Hoffmann, kaplan Duchovní služby AČR, nyní již v záloze. Zároveň upřesňuje, jak mohou někteří lidé hledět na tuto službu: „Někdo dal možná najevo údiv, proč má být farář v armádě, kde se zachází se zbraněmi. Takových ale bylo málo. Připouštím ovšem, že jsou lidé, kteří mohou mít spoustu otázek, ale přímo do očí mi je nesdělí.“

.

Duchovní rozměr vojáka je podle Tomáše Hoffmanna velmi důležitý. Zejména prý proto, že se vojáci nacházejí v přísně hierarchické organizaci, kde se systémově připravují, každý podle branže a typu vojska, na to, že zasáhnou a použijí sílu. Duchovní vysvětluje: „Myslím si, že o to více to musí být kvalitní a zralí lidé. I tito lidé, kteří jsou vycvičeni k použití síly a k ochraně dobrých hodnot, prožívají svůj vnitřní duchovní život. Kaplan je tam od toho, aby tuto oblast lidského života ošetřil. Svůj význam to má především v zahraničních misích, kde jsou vojáci v nebezpečí a ve válce.“

.

Z funkční náplně vojenského kaplana vyplývá, že je přímo podřízen veliteli útvaru a je mimo jiné poradcem velitele v oblasti duchovní služby, etických a morálních hodnot a náboženských otázek. Jak tato služba vypadá doopravdy, charakterizuje Tomáš Hoffmann následovně: „Jako duchovní se mohu pohybovat prakticky všude a být k dispozici pro všechny. Pro štáb velitele i pro toho nejposlednějšího vojáka. O svém působení během mise v Iráku vypráví: „Každý den jsem se účastnil porad velitele. Když jsem cítil, že je potřeba něco říci z hlediska duchovního nebo etického, tak jsem to řekl. Sloužilo to jako zpětná vazba, případně rada pro velitele. Nejde zde o to, že mne velitel poslechne, protože nakonec on rozhodne.” Katolický kněz dále zdůrazňuje, že jeho služba se odehrává spíše v osobní rovině, ne v rovině veřejných přednášek, která by stavěla tuto službu do pozice bývalých politruků. „V této službě jsou kaplani také důstojníci, podobně jako zmínění politruci, ale rozhodně nechtějí radit, poučovat a vést nějaké ideologie,“ dodává.

.

V listopadu 2006 se uskutečnila VIII. konference vojenských kaplanů AČR. Řešily se aktuální problémy duchovní služby. Mezi aktuální témata se řadí například otevření nové kaple Duchovní služby AČR v areálu ženijní základny v Bechyni nebo činnost Pastoračního centra duchovní služby AČR v Lulči u Vyškova, o čemž se lze více dočíst na stránkách Ministerstva obrany ČR. „Rekruti, kteří se hlásí do armády, zde mají možnost trávit víkendy v rámci několikaměsíčního výcviku. Různou formou zážitkových metod prožívají chvíle, které nejsou vyloženě vojenské, ale pomáhají při formaci jejich nitra”, představuje činnost centra Tomáš Hoffmann a zároveň hovoří o problémech administrativních a legislativních, které jsou s tím jsou spojené: „V armádě je toto zcela něco nového. Nechceme, aby zmíněná činnost nesla nějakou ideologii, ale aby sloužila konkrétním lidem. V armádě lze i z takové činnosti udělat věc všeobecnou, která pak může fungovat jako něco nařízeného, jako rozkaz. I my z oblasti duchovní služby se musíme začlenit do velení a rozkazů. Musí však zároveň existovat prostor pro to, aby každý voják mohl být zároveň člověkem, už proto, že jsou v životě oblasti, kde nám nemůže nikdo rozkazovat. O takových věcech si vojáci potřebují promluvit a ví, že to zůstane jen mezi nimi a duchovním.”

Růžena Krátká, 15.12.2006

Magazín ELiEN

Jiří Psota

Investorský rok 2012

Josef Moravec

Změna k lepšímu přichází velice rychle. Jednejte a nečekejte jen na dotace.

Egbert Heller

Architektura by měla respektovat člověka

Milan Bernard

O úspěchu ERA a vojenském marketingu

Miroslav Petráň

O Čechách a zákulisí politiky

…Možnost vložit html ručně…