Marian Brzybohatý

Jste garantem disciplíny „terorismus“ na Policejní akademii ČR, tedy uznávaný expert na terorismus. Kdy poprvé jste se začal touto problematikou zabývat – proč právě terorismus?

Před rokem 1989 problém terorismu ve světě existoval. V České republice byl však téměř neznámý. Je zajímavé, že v této době mělo již tehdejší Československo k dispozici protiteroristickou jednotku, která byla z hlediska tehdejších měřítek velmi dobře vycvičena a měla dobrý profesionální standard. V časovém kontextu ji je možné považovat za předchůdce dnešního URN. V roce 1990 jsem byl vyslán do Spojených států kde jsem absolvoval základní výcvik. Do USA jsem se ještě vrátil a postupně jsem měl možnost se seznámit s problematikou terorismu a protiterorismu i v dalších zemích. Jak ovšem člověk stárne, dostává se od praxe k teorii. Prakticky vzato, když člověka bolí klouby, začíná psát. To byl hlavní důvod. Je paradoxní, že kolem devadesátého roku, když se v různých institucích jednalo o problematice terorismu, řada odpovědných lidí považovala tento fenomén za něco, co se nás netýká a co je velmi vzdálené. V roce 2001 se však situace radikálně změnila a boj s terorismem je dnes nedílnou součástí bezpečnostní politiky a bezpečnostní strategie ČR. Je faktem, že Česká republika je zatím relativně velice šťastná země, terorismus je tu zatím téměř neznámý. Perspektiva je ovšem jasná, potenciál k jeho uplatnění zde určitě existuje.

Která témata aktuálně policii zaměstnávají více – extrémisté krajně levicových či krajně pravicových skupin v ČR, nebo rizika vyplývající z oblasti mezinárodních vztahů, mezinárodní extremismus?

Extremismus domácí, pravicový nebo levicový, je v této zemi celkem hmatatelný. Je to potenciál nebezpečí, který zde existuje. Musí se řešit prakticky denně a je vidět. Terorismus působí zatím spíše ve formě latentní. Možnosti tady jsou, v současné době má ovšem činnost v této sféře spíše význam z hlediska mezinárodní spolupráce, z hlediska výměny informací a z hlediska prevence. Tam je hranice, která odděluje tyto složky od sebe. Řekl bych, že akutnější je vnitřní extremismus, ať už krajně pravicový nebo krajně levicový. Je třeba si však uvědomit, že dnes se už se nedá mluvit o výhradně o českém extremismu. Většina aktivních extremistických organizací pracuje na mezinárodní úrovni. Globalizace probíhá i v této oblasti, v současnosti už jde o nadnárodní problém.

České extremistické organizace tedy mají podporu i ze zahraničí?

Určitě. Tečou zde peníze, informace a pohybují se lidé. Dialog mezi domácími a zahraničními extremisty probíhá nepřetržitě. Česká republika má výhodu v tom, že je relativně malá, nevýznamná země. Z hlediska mezinárodních extremistů zde zatím nemá příliš smysl pořádat akce, které jim nezajistí dostatečnou úroveň propagandy. Z hlediska domácí extremistické scény to však smysl má.

V jaké míře je nucena policie řešit nekonvenční formy terorismu na území ČR?

Klasický případ politicky motivovaného terorismu se zde nestal, ke klasickému incidentu nedošlo. Známé případy, jako byl například výbuch na Staroměstském náměstí, jsou spíše incidenty, které mají charakter buď individuálního terorismu nebo u nich shledáváme patologický background. Tyto incidenty často páchají lidé, kteří mají poruchu osobnosti, nebo jsou dokonce za hranicí psychopatologie. Myslím si, že máme před sebou ještě několik relativně klidných let, ale je to otázka času, kdy k rozsáhlejšímu teroristickému útoku dojde. Pokud jde o nekonvenční terorismus (terorismus s použitím prostředků, které primárně nemají charakter zbraní), je jeho použití velmi pravděpodobné. Jako příklad lze uvést v tomto kontextu i útok z 11. září, kdy byla k útoku zneužita civilní letadla. Mezi nekonvenční formy terorismu patří i kyberterorismus, o kterém se dnes velmi diskutuje. Faktem ovšem je, že ke skutečnému aktu kyberterorismu, tzn. útoku spojeného se zneužitím počítačových systémů a sítí, jehož výsledkem by bylo násilí , zatím nedošlo. Některé akty, které jsou prezentovány jako kyberterorismus, se nás však týkají. Zatím mají ale charakter tzv. aktivismu, to znamená aktů politické propagandy, nebo je jejich podstata kriminální. Klasický teroristický akt, jehož výsledkem by bylo násilí, se zatím ani v této sféře nevyskytl.

Jakou roli sehrávají média v psychologickém působení teroristických skupin?

Terorismus je založen na psychickém ovlivňování. Vlastní akt násilí a ničení je sekundární. Primární je psychologický dopad, následná manipulace a změna postojů velkých sociálních skupin. Díky médiím zasahuje terorismus celý svět. Pokud dojde k teroristickému aktu ve Spojených státech, v Japonsku nebo v Číně, tak ať chceme nebo nechceme, má to vliv i na nás. Síla sdělovacích prostředků je obrovská. Do určité míry, vědomě nebo podvědomě, tomu tlaku podléháme. Existuje silná vazba mezi médii a teroristy. Teroristé kalkulují s reakcí médií. Snaží se nabídnout takový model chování, který je z hlediska médií zajímavý a zajistí publicitu. Je to představení a útok na emoce lidí s cílem změnit jejich chování. Terorismus nemůže zvítězit na základě síly, je projevem slabosti. Lidé sahají k terorismu tehdy, když nemohou jinými prostředky dosáhnout své cíle. Skupiny, které terorismus používají, by při střetu se státem musely automaticky prohrát a byly by zničeny. Prostřednictvím strachu lidí, kteří nemají s cíli těchto skupin nic společného, vytvářejí nátlakovou masu, která pak ovlivňuje vztahy ve společnosti, vztahy k politice a k ekonomice. Je to složitý mechanismus, který působí a je efektivní. Právě proto, že se svět globalizuje a rostou technologie, narůstá význam terorismu.

Existují vzdělávací programy pro novináře informující o skutečnosti, že mohou být zneužiti v rámci psychologických operací, nebo naopak, že mohou pomoci působením na veřejné mínění proti psychologickému terorismu?

Pokud vím, takový program v současné době nikdo neposkytuje. Do určité míry se o to snažila armáda. Podívejte se však na situaci v Iráku, kdy americká armáda převzala kontrolu nad informačními toky a zase manipulovala s novináři, se čtenáři, diváky a to způsobem, jaký ona považovala za vhodný. Média mohou být velmi vlivný manipulační prostředek. Jejich prvotním zájmem je získat peníze, získat co největší vliv a tomu se přizpůsobují zprávy. Média jsou také nástrojem politiky. Když slyším pojem „nezávislá média“, tak se musím trošku usmát. Možná BBC. Na toto téma jsem nedávno mluvil s kolegou a shodli jsme se, že v této zemi jsou tak 2% lidí, kteří jsou schopni se v záplavě informací médií do určité míry orientovat a 1% lidí, kteří jsou schopni ji ovlivnit. To ostatní jsou spotřebitelé…

Takže myslíte, že nemá smysl takové vzdělávání novinářů?

Já myslím, že má. Novináři nejsou hloupí a do určité míry si stav věcí uvědomují, ale jsou pod tlakem. Musí se přizpůsobovat a chovají se na základě společenské objednávky. Společenská objednávka chce, aby informace byly emotivní, většinu lidí nezajímá suchá podstata věcí. Informační objednávku nepřímo určují i politické, podnikatelské a ekonomické subjekty. Někdy takový stav navozuje Orwellovskou představu společnosti a my se k ní velice rychle blížíme. Terorismus v tom procesu hraje dost podstatnou roli, protože nabízí argumenty, proč nástroje umožňující kontrolu a manipulaci společnosti používat a aplikovat. Většina lidí tuto argumentaci, která je prostřednictvím médií na ně přenášena, přijímá. Více je to nezajímá, mají jiné starosti. Nemám z toho dobrý pocit. Vím, že není šance tento vývoj v současné době ovlivnit. Jedinou možností je informovanost a vzdělávání. Ovšem nejefektivnější by bylo použít zase média, ale média nebudou mít pravděpodobně v tomto případě zájem.

Jaký je podle Vás stav informovanosti obyvatelstva a stav integrovaného záchranného systému jako možné prevence následků teroristických útoků?

Terorismus berou lidé spíše jako zajímavost. Vědí, že existuje, ale že se jich to zatím netýká. Pokud by k něčemu takovému došlo, zájem by se zvýšil. Vidím, jak společnost reaguje. Jedná se o určitou sinusoidu a kampaně. Pokud dojde k takovému incidentu jako „11. září“, tak se zájem zvýší enormním způsobem. Pokud byste viděla statistiku, která je zaměřena na problematiku terorismu v médiích, čísla vyrostla v řádech, ale během několika měsíců se vše vrátilo na původní úroveň. Pokud jde o integrovaný záchranný systém, tam je situace lepší. Česká republika vybudovala integrovaný záchranný systém a stále zdokonaluje jeho podobu. Zejména hasičský sbor dělá v této oblasti velmi dobrou práci a dalo by se říci, že je to v současné době nejlépe připravená složka. Celkově povědomí lidí o jeho možnostech je větší, zejména po povodních, které zde byly - lidí se bezprostředně dotkly. Celá řada informací je přístupná také na internetu a existuje obsáhlá publikační činnost. V současné době se systém krizového řízení nebo systém řízení bezpečnosti stává předmětem studia v řadě vzdělávacích subjektů. Touto problematikou se zabývá více než dvacet škol v České republice. Z Evropské unie putují nemalé částky peněz určených pro tuto oblast, což je zajímavé i z podnikatelského hlediska.

Existují nějaké bariéry mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti terorismu?

Myslím, že ne. Pokud mluvíte o Evropské unii, tam je mírné napětí mezi Spojenými státy a Evropou. Nicméně Spojené státy jsou pořád zemí, která určuje základy protiteroristické politiky a řada zemí, částečně i Evropská unie, ji do určité míry kopírují. Většina států si uvědomila, že v této oblasti musí spolupracovat. Žádná zásadní bariéra tady neexistuje, kromě několika zemí na světě. Spolupráce je dnes nutností a je na relativně dobré úrovni.

Jak velké riziko představuje z hlediska terorismu Irán a jeho jaderný program?

Irán a jeho jaderná politika představuje v současnosti vážný problém. S vyšší vzdělaností a s šířením technologií roste nebezpečí jejich zneužití, tzn. i růst pravděpodobnosti zneužití zbraní hromadného ničení, ať už se to týká chemických, biologických, jaderných nebo radiologických zbraní. Radiologické a obecně atomové zbraně mají nevýhodu z hlediska své technologické náročnosti. Přístup k nim je možný oficiální cestou pouze na státní úrovni. Existuje však reálná možnost poskytnutí těchto zbraní teroristickým organizacím, možnost jejich krádeže, případně nezákonného získání materiálů nutných k jejich výrobě. Irán chce vybudovat energetický průmysl, který by mu umožnil vstoupit mezi pokročilé státy světa. Z hlediska logiky je pro něj skutečně atomová energie nejvhodnější. V tomto směru má obrovské plány. Během příštích několika desítek let plánuje vybudovat přibližně dvacet atomových elektráren. Ty ovšem budou produkovat i materiály vhodné k výrobě atomových zbraní. Vzhledem k ambicím, které Irán má v oblasti politické i v oblasti vojenské, je docela pravděpodobné - některé technologie, které kupuje nebo v současné době instaluje, o tom vypovídají - že ten program není pouze mírový, civilní, ale že sleduje i vojenské aspekty. Z tohoto hlediska, z hlediska Izraele, Spojených států a Evropy, ale i z hlediska dalších zemí, představuje Irán potenciální hrozbu. V Iránu navíc roste kulturní a náboženská bariéra zaměřená proti západnímu vlivu i militantní tendence. Je pravděpodobné, že napětí mezi západními státy, Izraelem a Iránem dále poroste a může vyústit v ozbrojený konflikt. Myslím si, že Irán je zemí, která by v krajním případě byla schopna použít jadernou zbraň jako první – pokud by ji měla k dispozici. To nebezpečí je skutečně reálné.