"Jestliže s plněním předsevzetí čekám na významné datum, moje úsilí bude korunováno velkolepým neúspěchem do několika týdnů. Když chci pro sebe opravdu něco dělat, musím začít teď!"
Prožíváme adventní dobu, co pro Vás osobně tato doba znamená?
Pro mne má tento čas dvě podoby: pracovní a osobní, které jsou dost odlišné. Jako psychiatr mám v předvánočním čase největší nával, protože lidé prožívají dost svízelné chvíle. Vánoce (nebo něco jim podobného) tu byly už dávno předtím, než se nám narodil Ježíšek. Slunce je stále níž nad obzorem, dny se krátí, slunečního světla ubývá a depresí naopak přibývá. Lidi to tlačí do houfu a ti, kteří v něm nejsou, se cítí nedobře. Osamělí, zapomenutí, nešťastní, kteří svůj nepříjemný stav jakž takž zvládali během roku, se "hroutí". Ale ani ti, co nějaké vztahy mají, si nejsou jistí. Předvánoční doba je stejně bohatá na rozchody, jako čas po letních dovolených. A tak si nestěžuju na nedostatek práce.
Jako manžel, otec, dědeček a člen smečky jednoznačně vedené naší pejskou Bobinou se na Vánoce těším. Vloni jsme poprvé byli vybírat se starší vnučkou dárky, je plno předvánočních besídek, obě holčičky zazářily na přehrávce hudební školy; dědečkování je moje nejmilejší role a užívám si ji s chutí. Dcera sice občas není nadšena mým stylem převyprávění biblických příběhů, který má určitě blíž k Černošskému Pánubohu než ke Kralické bibli, ale holčičky se zatím se mnou zřejmě nenudí.
Pro někoho je předvánoční doba nejuspěchanější dobou v roce, jaké důsledky může mít pro člověka přemíra stresů nebo nedostatek spánku?
Ta otázka už v sobě obsahuje odpověď. Navíc k tomu připočtěme ty nepříznivé okolnosti již uvedené. Mrzuté je, že se to odrazí nejen ve zhoršení vlastní nálady, ale také ve vztazích, které tím trpí. Lucky, které dne nepřidaly, byly jakousi institucí, pečující o to, aby se před Vánoci tak neblblo. Sice hulákaly, že jdou, jdou, jdou a noci upijou, ale také bedlivě sledovaly, jestli už v domácnostech skončil pracovní shon. Když našly kolovrat s rozdělaným dílem, všechno potrhaly, takže napřesrok si každá hospodyně (muži zdaleka tak nejančí) dala zatraceně pozor na to, jak předsváteční klid zachovávat.
Na Nový rok si lidé dávají různá předsevzetí, chtějí se zbavit závislosti na kouření, na alkoholu, chtějí být hubenější, zdravější, apod. Jak na to?
Nečekat na Nový rok! Jestliže s plněním předsevzetí čekám na nějaké významné datum, mohu vsadit sirotčí peníze, že moje úsilí bude korunováno velkolepým neúspěchem do několika týdnů. Když totiž chci opravdu něco pro sebe dělat, musím začít teď!Druhý důvod, proč mnoho i poctivě míněných předsevzetí nedojde naplnění, je to, že jejich autoři nedopočtou, co všechno jedna malá změna sebou přinese, jaký to bude mít dominový efekt. Znám plno lidí, které obtíže doslova konečně donutily ke cvičení. Protože si však nespočetli, že „jen“ dvacet minut denně reprezentuje na konci měsíce deset chybějících hodin, když největší bolesti ustoupily, vrátili se zpět k zajetému programu, kam už se cvičení nevešlo.
A nakonec, všichni jsme v jádru konzervativní a zvyk je železná košile. Nejen pro toho, kdo jej chce změnit, ale také pro nejbližší okolí, které nechtěně a nevědomky tlačí nešťastníka zpět do role, z níž chtěl uniknout. Když si tohle neuvědomíme a také nedomluvíme, na Hromnice tiše s pláčem nad výdělkem a můžem se dalších jedenáct měsíců chystat.
Jste autorem mnoha knih. Pokud byste měl nyní vybrat jednu, kterou byste rozhodně doporučil? Proč právě tu?
Své nejmladší dítko: Babičku potrkal jelen. Proč? Protože si myslím, že se mi povedla a protože mi to řeklo i několik lidí, jejichž úsudku a vkusu si vážím. Ale jsem pochopitelně zvědavý na to, jak dopadne ta příští, nazvaná Jak přežít léčení, která má mezi příručkami pro kutily přijít na trh v lednu.
Jako autor jste se věnoval také depresím a úzkostem. Co byste doporučil lidem, kteří ztratili radost a smysl života?
Můj učitel a přítel, profesor Standa Kratochvíl, mi předal toto moudro:"Depresivní nebo naštvaný člověk si nebude říkat, že svět je krásný. To by byla parodie. Ale mohl by si říkat, že svět je zajímavý. Pro začátek i to je dost." Těm, kteří mají blbou náladu bych řekl, ať se začnou konečně pořádně starat také o sebe. Protože ta otrávenost kombinovaná s únavou je často výsledkem honu za nejrůznějšími přáními a současně neblahým opomíjením skutečných potřeb. Když ty utrápené potkávám, říkám: Kdybychom spolu my dva hospodařili – jako pejsek s kočičkou – a vy byste se ke mně choval/a tak, jak se chováte k sobě, tak od vás uteču do tří dnů. Vy ale od sebe utéct nemůžete a tak se trápíte. Přestaňte s tím! To není rozmazlování! A jestli mi nevěříte, že to, co vám doporučuju, je chování morální, přečtěte si Nový zákon, který můžeme považovat za dost vysokou morální normu. Kristus tam (ve dvou Evangeliích) říká: Milovati budeš bližního svého jako sebe sama. Všimněte si, neříká ani víc než sebe sama, ani místo sebe sama.
Těm, co mají depresi, říkám jednoznačně: běžte za doktorem! Depresi neukecáte! Můžete ji ustát, to ale trvá zatraceně dlouho. Dnes už umí středně těžkou depresi dobře zaléčit většina praktických lékařů. Není to ostuda, je to rozumný čin. Zlámanou nohu si také nebudete léčit po domácku zaříkáváním.
Vánoce jsou především křesťanské svátky. Myslíte si, že může tradiční náboženství pomoci člověku k lepšímu duševnímu zdraví a spokojenosti?
Mezi základní lidské potřeby patří nepochybně potřeby spirituální, duchovní, které civilně můžeme nazvat potřebou nalezení smyslu. Různá náboženství plní tyto potřeby skutečně od nepaměti. Otázky po smyslu si lidé kladou většinou ve chvílích, kdy je jim nejhůř, což jakoby ukazovalo na skutečnost, že tuto potřebu je možné považovat za jednu ze základních.
Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří, odkázal nám Albert Einstein. Z psychologického hlediska je přijetí Boha jako tvůrce smyslu jistou ochranou před chaosem a nejistotou, které vyvolávají úzkost. Dalším, třebaže ne tak často zmiňovaným výsledkem, je uvědomění vlastních limitů. Všechny kultury a všechna náboženství mají své příběhy obsahující varování před následky vzpoury Titánů. Religiozita tak slouží k uznání vlastní omezenosti a snad i nalezení odpovídající pokory.
Pochopitelně že náboženství jako lidmi vytvořená instituce může být zneužita, o tom není třeba diskutovat, ale samotná podstata toho, že člověk připouští, že není vrcholem všehomíra, se z hlediska psychického a také tělesného zdraví jeví jako prospěšná. Věřím, že kdyby lidé dodržovali Desatero a k tomu doporučení Talmudu, které vzal Kristus také za své, co nechceš, aby ti lidé činili, nečiň ty jim, bylo by na světě veseleji.
Co byste popřál všem lidem do dalšího roku 2013?
Pochopitelně zdraví a také to, aby jim štěstí přálo. Aby žili v pěkných vztazích, měli pocit vnitřní svobody a vědomí smyslu svého života.