Jan Vyhnálek

Narodil se v roce 1968. Vystudoval teologii a psychologii na Universita Pontificia Salesiana v Římě. Specializuje na psychologické programy interní komunikace ve firmách, stress management, komunikaci se zákazníky a osobní rozvoji pracovníků. Dále se věnuje terapeutické práci a psychologickému poradenství lidem v obtížných životních situacích, výchovnému poradenství rodičům a pedagogům, lektorské činnosti a poradenství v oblasti náhradní rodičovské péče. Absolvoval kurz instrumentálního obohacování a dynamické diagnostiky prof. Reuvena Feuersteina, podílí se na začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného školství a prosazuje nový přístup k rozvoji rozumových schopností dětí i dospělých.

Rozdíly v české a italské povaze se projevují i ve firmách

"Pobyt Čecha v Itálii je ozdravný. Otevírá uzavřenost naši kultury a povahy."

Psychologii jsi studoval v Itálii, kde jsi pobýval řadu let. Jak vnímáš rozdíl mezi mentalitou Čechů a Italů jako psycholog?

Italové jsou svoji povahou hodně dynamičtí a hodně pružní. Jsou schopni vyřešit spoustu věcí přímočarým způsobem. Příklad: Itálie od svého počátku bývala pořád v krizi a oni s touto krizí umí pracovat. Vlády se střídaly a peníze se devalvovaly, lidé brali miliony - teď, když přešli Italové na Euro je to trochu jiné. Neměli s tím takový problém, jako bychom měli my, Češi. Jsme lidé daleko uzavřenější, mnohem více vystresovaní, nedůvěřiví, méně spontánní, i když v něčem jdeme možná více do hloubky. Jako psycholog vnímám, že je u nás více přítomné skryté násilí. Je např. ve výchově dětí či v jednání s lidmi, což by v Itálii bylo v takovémto rozsahu těžko myslitelné. V Čechách, řekl bych, je Igor Hnízdo takovým vzorem, v dobrém.. (smích) U nás je však za tím tématem a zpracováním něco jiného, což v Itálii není. Italové, co zde pobývali, byli nadšení, jaké tu máme například pořady pro děti, takové oni neznají, ale způsob zacházení s dětmi, jaký je zde, také neznají. Jsou více v pohodě.

Když si v Čechách představíme Itálii, napadne nás například „italská domácnost“...

Možná to platí pro určitou oblast Itálie, kde jsou emotivnější a divočejší, jinak jsem se s tím nesetkal. Italové umí emoce více projevit, ale ve skutečnosti je mají lépe zpracované. V Čechách se navenek tolik neprojevujeme, ale o to více máme emoce ve skrytosti. Například, typicky česká vlastnost je závist, je pro Italy nepochopitelná. Italové jsou velmi otevření, ochotní, i co se týče pomoci, imigrace, což snad jinde v Evropě není takto otevřeně a s velkorysostí. Pobyt Čecha v Itálii je v tomto smyslu ozdravný. Otevírá uzavřenost naši kultury a povahy.

S jakými problémy se v současnosti ve své poradně zde v Čechách nejčastěji setkáváš?

Nejvíc se setkávám s duševním zraněním lidí. Tato zranění vznikají často z nepřítomnosti vztahů, když kdysi v životě dítěte někdo chyběl, z jednání dospělého, které vůči dítěti bylo zraňující. Tito dospělí jsou často rodiče, někdy prarodiče, příbuzní a relativně často jsou to i učitelé. To se odráží potom i v mojí práci s učiteli, kde se jim snažím pomáhat být vnímavější pro to, co dítě může prožívat. Druhá oblast je pomoc vymanit se lidem z manipulativní situace buď od partnera nebo nadřízeného v práci či rodiče. Zde je důležité pochopit tu situaci, v čem je znevýhodňovaný ze strany druhého a najít osvobození, svoji cestu. To bývá také poměrně časté. Další větší oblastí je výchovné poradenství. U nás je hodně zažitá tradice nevyvážené výchovy, která dává málo citového zázemí a naopak je velmi přísná a striktní, někdy až shazující dítě. Na zastávkách, v restauracích běžně slyšíme, jak dospělý řekne dítěti „jsi debil“ a my to bereme samozřejmě, ale to vůbec samozřejmé není, v dítěti to zanechává velmi hlubokou stopu. Když pracuji s dospělými, tak to může být takováto jedna událost z dětství. Více to však bývá určitý styl, kde i jeho rodiče to zažili ve vlastní výchově. Když rodič naslouchá, tak se zlepší klima v rodině a výsledky jsou dobré. Někdy se paradoxně tvrdost výchovy snoubí s nedůsledností. Další částí je tedy naučit rodiče být důsledný, vyžadovat a zároveň být laskavý. Od kolegy jsem se naučil slogan, který vystihuje 80% výchovné moudrosti: Laskavá důslednost a důsledná laskavost.

V čem spatřuješ přínos obecně psychologických programů v rozvoji řadových zaměstnanců či manažerů?

Může pomoci hodně. Vycházím ze své terapeutické praxe, kdy se dotýkáme pracovní sféry člověka a je patrné, že nedořešený problém ovlivňuje pohodu člověka v práci, schopnost spolupracovat a jeho efektivitu. Často, když řešíme psychický problém člověka, přináší to plody i v profesní oblasti. Někdy se stane, že firma nebo tým věnuje 80% své energie řešení konfliktů, problémů, pozůstatků, které si každý přináší a které jsou zakotvené ve fungování a v systému celé firmy. Organizace tu není udělaná na základě objektivně-ideálního fungování, ale podle šablony těch, kteří ji určují. Někdy to v něčem dobře funguje, ale má to také svoje negativní dopady. Práce psychologa v organismu firmy může být velmi prospěšná. Zároveň se jedná o věc, která není jednoduchá a může být riskantní. Když se totiž někde otevře nějaký problém, tak to neznamená, že se ten problém umí ošetřit a zavřít, že jsou k tomu podmínky dostatečně připravené. Je k tomu nutné přistoupit s opatrností, ale zároveň odvahou, protože je to potřeba. Utíkání od problému nikdy nic nevyřešilo. Je lépe problém řešit s odbornou pomocí. Úspěch záleží jednak na odbornosti toho, kdo pomáhá a dále na konkrétním nastavení systému, ve kterém člověk pracuje.

Ve své práci pracuješ s řadou metod a přístupů, nyní také s metodu Reuvena Feuersteina. Lze ji aplikovat na rozvoj manažerů i lidí na nižších pozicích nebo rozvoj specialistů?

Metoda se ukázala natolik zobecnitelná, že dovoluje pracovat s jakoukoli skupinou, kde chtějí rozvíjet svůj rozumový potenciál, např. zlepšit svoje manažerské schopnosti. Manažer je člověk, který potřebuje mít velmi vyváženou škálu schopností. Když se zkoumali vrcholoví manažeři z hlediska testování pracovních rolí, tak se ukázalo, že Ti nejlepší mají nejvíce vyvážený podíl všech jednotlivých oblastí. Z hlediska zmíněné metody se ukazuje, že toto všechno lze rozvíjet. Ve výzkumu managementu se ukazuje, že manažeři, kteří mají dominantní oblasti v profilu, tak se postupně, s manažerským zráním a získáváním zkušeností, profil vyrovnává. Učení a zkušenost vytvářejí poměrně významné změny ve schopnosti práce manažera. Před několika lety si například celý vrcholový management Motoroly nasmlouval přímo v institutu profesora Feuersteina celý rozsáhlý blok vzdělávání, protože dospěli k tomu, že to prospěje k efektivitě a rozvoji celé firmy. Postupně tento přístup začleňují do vzdělávání zaměstnanců i jiné firmy, jak na úrovni vrcholového managementu, tak i na úrovni řadových zaměstnanců, kteří komunikují v terénu, například s dodavateli. Metoda ale vyžaduje svůj čas a nefunguje zázračně ihned, jedná se spíše o dlouhodobější práci. Tam, kde firma může rozvíjet své zaměstnance dlouhodoběji, lze ji použít velice široce, takže se může rozvíjet každý člověk.

Růžena Krátká, 10.12.2013

Magazín ELiEN

Patrik Španěl

Úsilí vědců zbavuje člověka utrpení

Tomáš Hoffmann

O duchovní službě Armády České republiky

Milan Bernard

O úspěchu ERA a vojenském marketingu

Pavel Hlaváček

Mistrovská kytara a citová chemie kytaristy

Ilona Štorová

Age management zvyšuje efektivitu pracovníků

…Možnost vložit html ručně…