Pavel Hovorka

U zrodu rodinného podnikání stál už Váš dědeček s babičkou. Jak vzpomínáte na začátky firmy?

Naše podnikání začalo tak, že za mnou přijeli rodiče na tábor a řekli: „Máme pro vás překvapení!“ S bráchou jsme si říkali, co to může být? Tábor skončil, přijeli jsme domů a tam přebudovaná garáž. Auto tam nebylo. Říkali jsme si, co se děje? Začínáme podnikat! Prodali jsme auto, tehdy Škodu Favorit, na které stál náš otec onu pověstnou noční frontu. Za to auto nakoupil plnou „Liazku“ zboží od Vitany a tak začalo naše podnikání. První „Liazka“ výrobků se prodala velmi rychle. Rodiče přitom chodili do práce. Otec byl stavař a máma dělala ve Vitaně (Kávoviny). Tam usoudili, že nebudou prodávat do maloobchodu a potřebovali někoho, kdo by chtěl pro maloobchod pracovat. Rodiče se toho ujali. Po pracovní hodině se u nás doma začalo prodávat zboží Vitany. Do podnikání se později zapojili i děda s babičkou. Ti prodávali od rána do třetí hodiny, odpoledne se vyměnili a prodávali rodiče. Po dvou letech se postavila první část skladu. Ten za další dva roky nestačil a dalo by se říci, že každých deset let se budovali skladové prostory do podoby nynějších. Po vstupu velkých supermarketů - Globusu a Kauflandu, jsme se přeorientovali na „gastro“. O tuto oblast nebyl tehdy až takový zájem. Myslím, že můj otec na to perfektně reagoval. I když se mu nechtělo, řekl, že to zkusí. Začalo to pětikilovými kbelíky polívek a větším balením, což Češi v té době neznali. Byl slušný obrat a retail postupně, díky obchodním řetězcům, ubýval.

Jak vzpomínáte na dobu, když jste ve firmě začal naplno pracovat?

Po studiích jsem se začal věnovat školním jídelnám a službě v gastronomii. Tehdy to pro mne bylo těžké. Měl jsem ekonomické vzdělání a byl bez zkušeností. Velkoobchodů ale bylo málo, takže mne vedoucí přijali, i když jsem tehdy nevěděl, co je hrubá a hladká mouka. Zanedlouho jsem se za pomocí nich všechno naučil a začal postupně přijímat další obchodní zástupce. Po deseti letech jsme maloobchodní prodej zrušili úplně a věnovali jsme se pouze gastro prodeji. Dostavěli jsme další část skladu, nakoupili velká auta s plošinami na paletový prodej, která začala jezdit vetší dálky, k Praze, Brnu a okolí 100 km. Situace nás donutila reagovat na trh a vytvořit privátní značku HOVORKA. V současnosti máme cca 100 výrobků, které označujeme HOVORKA. Myslíme si, že rodinná firma má mít rodinné jméno. Tento rok plánujeme rozšířit i o mražené věci, budeme stavět mrazicí boxy a tak už pokryjeme téměř celý sortiment gastronomie.

Jak se změnilo podnikání, když jste firmu s bratrem převzali úplně?

Je potřeba říci, že už od počátku podnikání rodičů nastali chvíle, kdy na tom firma byla někdy hůře a někdy lépe. Naplno jsme firmu s bratrem převzali před osmi lety, jsme tu dva jednatelé - dvojčata. Výhoda rodinné firmy je v tom, že se firma dovede lépe uskromnit a reagovat na pozici na trhu. Naštěstí jsme neprošli rodinnými krizemi, že bychom se rozhádali, za což jsme rádi. Příprava na naše podnikání začala prakticky už před těmi pětadvaceti lety, kdy jsme chtěli jet autem do školy a rodiče nám naložili plné auto zboží, které jsme po škole s bráchou rozváželi. Dnes už v práci netrávíme takový čas jako na začátku a firma už běží i bez nás. Chce to ale štěstí na dobré lidi, které ve firmě máme. Firma se postupně zvětšila do dnešního stavu, s obratem 100 mil. Kč a počtu 20 zaměstnanců, což nám dělá radost. Tuto práci máme rádi a chceme takto pokračovat dál a rozvíjet se. Když se firma nerozvíjí, tak nedrží krok s konkurencí.

Co pokládáte za nejdůležitější, aby firma byla úspěšná a držela se na trhu tolik let?

Úspěšnost firmy je především o zaměstnancích. Tato doba ukazuje, že mít vedle sebe chytré a pracovité lidi je základ podnikání. Člověk nemůže spoléhat jen sám na sebe. Nejprve jsem si myslel, že je člověk nenahraditelný, ale nahraditelný je každý. Občas lidé přinesou do firmy něco nového, což firmu může nakopnout výš. Na to, aby člověk podnikal, musí mít své zázemí. Máme výhodu, že nás z 50% živí stát, z 50% soukromý sektor a nemáme dluhy. Jsme svobodná firma, která není v řetězci firem, nikdo nám nic nediktuje. Můžeme se tedy rychle rozhodovat, což jde, například u franchis, pomalu. Sektor gastronomie, kde se vaří ze dne na den je velice rychlý. Podnikání v současnosti není o velkých skladech, ale o tom vyhovět rychle zákazníkovi, který je náročný. Snažíme se mu ulehčit práci. Uspěchaná doba nám v tomto hraje hodně do noty, dovezeme celý nákup až do regálu. Rychlost dodávky platí i u výběrových řízení.

Co všechno nyní jako firma HOVORKA catering nabízíte?

Naše služby zahrnují veškerý servis pro gastronomii – nákup zboží, dovoz zboží, vytvoření zboží na míru. Zákazník si může přát určitý druh koření, vymyslí si složení. My jsme schopni mu ho namíchat, pojmenovat a doručit přímo do regálu, do školní jídelny. Tyto služby zahrnuje i učení vaření kuchařů. Máme možnost do jídelny dovézt tým lidí, kteří tam kuchaře budou učit vařit s použitím našich výrobků. Do těchto služeb patří spolehlivost, dále co máme ve sloganu „vaše spokojenost je naše budoucnost“, servis v co nejkratší době, v co nejširším sortimentu, dovezeme vše až k zákazníkovi.

Některé potraviny nabízíte jako privátní značku. Co to konkrétně znamená?

Jsou to výrobky, které prodáváme spoustu let a dobře je známe. Nestydíme se na ně dát náš název. Víme, že tyto výrobky nejsou ošizené. To je jiné než u řetězců, kde privátní značky nemusí být tak kvalitní. My děláme pravý opak. Když tam dáme naše jméno, zákazník si koupí kvalitní výrobek. Tyto výrobky postupně přidáváme.

Když si tedy koupím například mouku HOVORKA, v čem je pro mne ona kvalita konkrétně?

V moukách je veliký rozdíl - obsahují různě lepek, světlost mouky, tmavost, kvalita je také daná regionem, každý region může mít oblíbenu svoji značku mouky. V Pardubickém kraji je oblíbená například Předměřická mouka, poptávka po této mouce je největší, dali jsme na ni tedy naše logo, ten druh je testovaný zákazníky.

Co pokládáte za Váš podnikatelský, případně životní úspěch?

Úspěch je, že působíme 25 let na trhu – bylo to mnoho klidných i neklidných chvil, tlaky konkurencí, tlaky na rodinu, to vše se ale přečkalo. Úspěch je také fungující zdravá rodina, která mě podporuje, moje dvě děti. Manželka si před mateřskou práci ve firmě také vyzkoušela a poznala ji, tak tolerance je větší. Firma se neustále zvětšuje, nestagnuje, naše pracovníky tu máme třeba 17 let. To je také úspěch mít ve firmě lidi, kteří za ni kopou.

Co Vám podnikání dalo a co Vám vzalo?

Podnikání mi dalo zkušenosti, disciplínu a stále mi dává něco nového. Každý týden je jiný a každý týden musím něco nového rozhodovat. Práci beru jako zábavu, mám ji rád. To co mi bere, je maximálně někdy čas, který bych chtěl věnovat více rodině. Na druhou stranu se tato újma kompenzuje a rodině vrací. Můžeme jet například častěji na dovolenou, možná si můžeme víc dovolit, co se týče příjmů, avšak díky tomu, že v práci trávím více času.

Kde čerpáte sílu a co vás dobíjí?

Energii čerpám ve sportu. Od první třídy jsme běhali s bratrem orientační běh. Chtěl bych, aby ho dělali i moje dcery. Sport je pro nás s bratrem, společníkem, největší táhlo, které nás dobíjí. Běháme maratony, běháme dlouhé tratě a nejlépe se tam odreagujeme. Sport a podnikání lze dobře skloubit. Dále mne samozřejmě dobíjí rodina.

Vzkaz pro začínající podnikatele:

Když chce člověk podnikat, musí k tomu mít výdrž a tu jsme s bráchou natrénovali tím, že od dětství sportujeme. Orientační běh nás dovedl k disciplíně – když člověk netrénuje, nevyhrává závody a to samé je i v podnikání. Důležité je nebát se začít dělat něco sám za sebe. Obdivuji každého, kdo to zkusí. Peníze se nedají vydělat hned, trvá to roky, ale myslím si, že se to potom vrací tomu, kdo do toho dá svůj čas a svoji houževnatost. Je také důležité mít štěstí na lidi okolo sebe. Podnikat je ovšem v tomto státním systému čím dál více složitější, cítím to každý rok více a více. Stále se mluví o zjednodušování, ale české firmy spíše brzdí. Začít podnikat a nedostat se do průšvihu je stále těžší.